Vodnické putování - den pátý
Nikomu se domů nechce! Balení, úklid, nakládání kol, odjezd. Vracíme se mikrobusem a auty. Využíváme této možnosti a zastavujeme v Táboře. Návštěva husitského muzea vybízí páťáky k vybavení si všeho, co o husitství ví, ostatní "nasávají", Hus, Žižka, bitva u Sudoměře... je čeká za rok. Jak těžká je železná košile, pohybovat se v ní, bojovat, zjistil nejenom Matěj, ale i Pepička. Zbraně, vozové hradby, modely bitev zaujaly úplně všechny. Prohlídka táborského podzemí pod náměstím byla velmi příjemná, téměř dobrodružně vedena průvodcem s motýlkem.
Všichni zaslouží obrovské uznání za stoprocentní dodržování všech stanovených pravidel, za pohodu, kterou jsme všichni společně vytvořili. Nikdo neprotestoval, že jede bahnem (Matěj Š. si ho zjevně užíval), že počasí je takové. Všichni jeli s ohledem na druhé, na jejich věk a fyzické možnosti. Kromě jedné malé nepozornosti, která dopadla jen malým, bezpečným pádem do trávy, byly návraty z cyklovýletů bez úrazů a technických problémů. Ubytování nám maximálně vyhovovalo, a proto už nyní mohu potvrdit, bude-li zájem, opakujeme.
Děkuji Katce za bezchybné zvládnutí funkce provianťáka, Vozďákům za doprovod na celodenní trase (47 km) a za odvoz kol, Evě za to, jak skvěle funguje. Rodičům děkuji za důvěru, že i v deštivém počasí a při povodních nám své děti svěřili. Moc jsme si to všichni užili a věřím, že si vodnické putování znovu zopakujeme tentokrát snad už za příznivějšího počasí.
Jana